Vetřelec = spojme své fretčí síly
Vlasta Pavelková, kresba Simona Gritzbachová
Brusinka u nás bydlí už dva roky. Přesto si s Brutem ještě donedávna vůbec nerozuměli. Brutus byl sice Brusinkou občas nadšen, ale jen protože si naivně myslel, že byla pořízena pro jeho hraní si na vojáky. Když zjistil, že ani jí, ani nám nevyhovuje jeho styl zábavy - „Chyť a ztluč“, znechutilo ho to.
Jelikož na hru „Chyť a ztluč“ přešel poměrně plynule a v krátkém (z jeho pohledu) časovém období zhruba jednoho roku ze své předchozí hry „Chyť a zabij“, zdálo se mu velmi nefér, že Brusinka s ním nehraje.
A tak čas plynul. Brusinka nám předváděla, jak strašlivě se bojí Brutíka, ale nevynechala jedinou příležitost, jak ho vydráždit. Brutus se tvářil klidně a vyrovnaně, a kdykoli se dostal do blízkosti Brusinky, měl plnou papulu jejích chlupů, aniž by ztratil cokoli ze svého vyrovnaného a blahobytného výrazu pokojného měšťana. Výjimkou byly jen chvilky škrcení, kdy Brutík zářil štěstím a holčička ječela jak lodní siréna pomenšího parníku, jen tak asi pro sto cestujících.
Až teď, až teď to přišlo! Fretčí sounáležitost a smysl pro týmovou práci. A všechno to zařídilo jedno úplně malinké, roztomilé štěně. Mrňavoučký plyšáček, který u nás doma bydlel pouhé tři dny. Tento drobeček, tak nádherně hedvábný a hravý, se setkal v očích obou fretek jen s opovržením. Veliký Brutus Báječný byl tak pln pohrdání, že směrem ke štěněti za ty tři dny vyslal jen dvě výstražná zasyčení. Jinak si toho podivného stvoření vůbec nehodlal všímat.
Pokud mu tedy toto stvoření půjde z cesty.
Nečekali jsme od Bruta nabídku přátelství a po tomto zasyčení ji nečekalo ani štěně. Takže v tomto směru bylo všem jasno. Ale naivně jsme si mysleli, že Brusinka, malá něžná Brusinka, si se štěňátkem bude hrát.
Naštěstí tak naivní, abychom nedávali pozor, jsme zase nebyli. Fretky chováme devět let a Ferdinand, Brutus a Brusinka nás postupně naučili, zač je v Pardubicích perník. Díky nim nejsme lekaví a máloco nás vyvede z míry. Takže jsme chudáčka Bartoloměje včas zachránili a holčině jsme domlouvali. Tvářila se sveřepě a zarytě a nemyslím si, že si má tvrdá slova (štěňátko se nebacá, ty, ty, ty…) vzala k srdci.
Brutus s výrazem obdivu sledoval ze své klece výpad Brusinky. Byl nadšen. Semkli se. Našli společnou řeč. Bok po boku, jako neprodyšná fretčí hráz, čelili psí hrozbě. Semknutý šik fretčích bojovníků za svá práva. Stojíce vedle sebe sledovali hrajícího si Bárta a jejich bílé obličeje měly výraz hráčů pokeru.
A Bart chápal. Je to chytrý kluk. Raději se k jejich klecím nepřibližoval, ale pomsta byla jeho. Rozházel hračky patřící Brutovi a kousal do nich takřka mstivě. A to je tvrdé. Brutus má hračky pečlivě uklizené na několika místech a nehraje si s nimi, aby je náhodou nějak neposunul. Když už je tak dobře uklidil.
Hračky jsem umyla a uložila, ale Brutík ví své. Musel to po mně opravit a rozhodně nebyl rád. Vážně si pak koukali s Brusinkou z červeného oka do červeného oka.
Pejsek se přestěhoval do kotce za svým větším kamarádem a ten ho na rozdíl od fretek přivítal láskyplně. Rádi jsou všichni. Dnes už vím, že přátelství Bruta se Zorrem (náš starší pejsek) byla jen výjimka, výstřelek mladické Brutíkovy nerozvážnosti. Teď už se s pesanama kamarádit nebude. Teď už ne.
FERRETNEWS č. 45, září 2010
