Kde se u nás fretka vzala aneb fretkování
Marie Hrubá, Petra Nerandžičová
Již ve starověku byla fretka osvědčeným nepřítelem králíků. Ti bývali velkou hrozbou, protože zdivočeli na mnoha místech, kde původně nežili.
Tím narušili přirozenou rovnováhu přírody a ohrozili mnoho původních druhů zvířat i rostlin. U nás byly fretky využívány k "norování" divokých králíků, tzv. fretkování zhruba od 2. poloviny 18. stol. Tento způsob lovu králíků popisuje již Plinius, je zachycen ve středověkých rukopisech, na freskách i gobelínech.
Fretky, obvykle albíni kvůli dobrému odlišení od okolí, měly maličké náhubečky a na oboječku rolničku a před norováním nebyly nakrmené. Králíka vyhnaly do připravených sítí, byly odchyceny, nakrmeny a nastrkány zpět do přenosek a odneseny do voliéry. Většinou nebyly příliš ochočené, pracovalo se s nimi v rukavicích a byly naučené na přivolání pískáním.
Ještě poměrně nedávno (zhruba ve dvacátých letech dvacátého století) využívali u nás fretky k fretkování myslivci. 
Ti také oživovali degenerující chovy křížením s divokými tchoři, čímž výrazně prospěli zdraví dnešních fretek. Od poloviny 20. stol. se už u nás náhubečky neužívaly a fretkování v Evropě v podstatě ukončila myxomatoza, na kterou vymřela většina divokých králíků.
V dnešní době už se tedy u nás fretky při lovu nevyužívají (není co s nimi lovit), ale například v Anglii je fretkování rozšířené a oblíbené dodnes. Tomu odpovídá i pojetí webových stránek o fretkách, kde najdete fotky z lovů i recepty na králíka, i nabídka potřeb pro fretky, zahrnující elektronická vyhledávací zařízení s obojky, sondy a rýče na vykopání nory. Značná část literatury o fretkách se věnuje loveckému využití a existují dokonce speciální kurzy fretkování.
Fretčí zálibu v prolézání úzkými prostory využívali staří lodníci k protahování lan a využíváme ji i dnes, v době digitálních technologií, tam, kde je třeba protáhnout např. přenosové kabely a kde nelze užít techniku.
V renesanční Itálii byly někdy živé, někdy bohužel vycpané fretky užívány dámami a někdy i pány jako tzv. bleší kožíšky. Dámy je nosily na ruce, pánové většinou na rameni či kolem krku za límcem, pokud živé tak s oboječkem a na ozdobném řetízku. 
Měli je jako mazlíka a svým způsobem praktický doplněk. Blešky dají přednost fretímu kožíšku před lidskou kůží a nekoušou tolik. Jak to vypadalo viz známá Dáma s hranostajem, Anthea, či fresky na radnici v Sieně.
Bílé fretky chovala i Její Veličenstvo Alžběta I. Anglická. Patrně je milovala stejně, jako my plebejci dnes.
