Jak to bylo s tchoři?
Petra Nerandžičová
Dlouhá léta se vědci přeli, z kterého druhu tchoře vlastně fretka vznikla. V úvahu připadaly dva druhy: tchoř stepní (Asie a severovýchod Evropy, zasahuje
i k nám) a tchoř tmavý (jihozápad Evropy, sever Afriky, i u nás).
Fretka má na lebce znaky velmi podobné tchoři stepnímu
(tzv. postorbitální konstrikce, tedy zúžení lebky mezi očnicemi), proto se někteří vědci přikláněli k názoru, že je jejím předkem on. Teprve genetické výzkumy v 70. letech přinesly důkaz, že fretka je potomkem tchoře tmavého, se kterým má stejný počet a strukturu chromozómů (2n=40), narozdíl od tchoře stepního, který má díky Robertsonovské fúzi (Grafodatskij a kol., 1976) pouze 38 chromozómů.
Pro zjednodušení si zkuste představit genetickou informaci smotanou do jakýchsi přadének různé velikosti a tvaru. Dvě taková přadénka mají tvar písmene V a v jeho špičce se zacuchají do sebe, takže vytvoří jedno ve tvaru písmene X. Protože chromozómů (tedy těch přadének) jsou vždy dvě sady a k danému jevu dojde v obou, sníží se celkový počet chromozómů o dva.
Tchoř tmavý navíc žil a žije na jihu Evropy
A odtud pocházejí první zmínky o fretkách, z kterých se dá usuzovat, že k domestikaci došlo v oblasti severní Afriky a jižní Evropy. Fretka byla domestikována asi před dvěma tisíci let a první zprávy pocházejí z oblasti Španělska, Itálie a Řecka. Zmiňují se o nich již Aristoteles
a Strabón, který píše o tom, jak římský císař Augustus poslal fretky na pomoc Španělsku sužovanému králíky. 
Okolo 7 století n.l., v arabských dobách, byly fretky již označovány slovem "Furo", které se ve vědeckém názvu vyskytuje dodnes.
V roce 1994 byly publikovány práce, podle kterých není zúžení lebky spolehlivým rozlišovacím znakem, protože bylo objeveno i u tchořů tmavých a to právě v jižní části jejich výskytu (autoři Cengiz Kurtonur, Boris Kryštůfek a Beytullah Özkan)
