Tak mi...
Vlasta Pavelková
Brutík dobaštil svůj díl papriky dříve než Brusinka a teď stojí těsně vedle ní v rohu kuchyně. Lehce nahrben jí zblízka kouká do čiperně pracující papule. Brutík je chytrý kluk, a tak přestože jím chtivost lomcuje, spokojí se jen s lačným koukáním a čekáním, že holčičce něco z té tlamky vypadne. Brutík ví, že toto malé uječené stvoření se v případě, že jde o papriku, mění ve smrtící monstrum, co nezná bratra, natož Bruta. 
Jen dvě věci dokáží tuto fretčí dámu nepříčetně rozzuřit
1) když jí někdo bere papriku – to ji naučil její velký vzor Brutus a ten teď sklízí trpké plody své vlastní práce
2) přítomnost jakéhokoliv psa a to kdekoli
I venku na vycházce je ochotná se svými 800g čisté váhy jít srovnat do latě německého ovčáka. Je přesvědčena, že jí nechceme povolit konfrontaci se psími jedinci kvůli hrozbě roztrhání těchto jejími kusadly na více součástí s tím, že už rozhodně nepůjdou opravit. Její sebevědomí se, co se týče psů, hvězd dotýká, mrňavka mrňavá má sebe samu za krvelačnou bestii.
Její sebevědomí dosáhlo nebezpečných výšin (nebezpečných hlavně pro ni) i ve vztahu k Brutovi. Zásadně si s ním nehraje, protože se nezbavila podezření, že jeho nejmilejší hra se jmenuje "Zákus Brusinky". Aspoň nám to stále dává najevo. Dává to najevo i Brutovi, ale tomu je to celkem jedno. Ten buď na Brusinku dosáhne anebo ne. V prvním případě je Brutus spokojen a tichý jako myška a Brusinka spokojena není, což demonstruje úžasným jekotem.
Nicméně ve chvíli, kdy papriku dojedla Brusinka dříve než Brutík, jsem na vlastní oči viděla, jak si to k němu Brusinka cape a tato dáma, tak předvádějící svůj strach z nebezpečného Bruta, se mu pokoušela sebrat přímo z jeho zubaté bojové tlamajzny kus papriky. Ubohý Brutus byl tímto podlým činem natolik rozhozen, že ani nezaútočil. Jen se zoufale snažil papriku nevydat a rychle ji polknout, což se mu nakonec podařilo, i když chvíli hrozilo, že zhyne zadušen svou oblíbenou pochoutkou.
Když dojedl, "ubohá, bázlivá" (všimněte si prosím, že používám uvozovky) Brusinka neváhala ani chvilku a strčila mu svou tlamičku do papule, aby ji prohledala, zda ještě něco nezbylo. Nezbylo. Brutus se nechal prohledat a pak začal valchovat Brusinku. Bytem se rozlehlo obvyklé Brusinčino kvílení a její zamračený obličej mě sledoval – kdy ji jako už půjdu zachránit.
Takže situace po dvou a půl letech jejich soužití je u nás taková
Když spolu běhají volně puštění, tak společně baští pochoutky, jako např. žlouteček, zároveň z jedné misky a jsou jak andílci. Pijí spolu z jedné misky (současně) a jsou jak andílci. Pokud nejedí a nepijí, tak musí být jeden na zemi a druhý v náručí, jinak následuje okamžité valchování, jekot, zamračený obličej a zachraňování.
.
Pokud jí nebo pije jen Brusinka, Brutus vždy chodí znuděně kolem a s útokem čeká, až dopije, dojí a poodejde od misek. Pokud jí nebo pije jen Brutus, Brusinka ho neurvalým způsobem obtěžuje. Bydlí tedy každý zvlášť, to je jasné. Nicméně neklesám na duchu, jisté pokroky tady jsou. A klece mají stále těsně vedle sebe, aby si na sebe zvykli, broučci moji.
Protože oba již mají nějaké ty roky, vychutnáváme spolu rádi chvilky nicnedělání. Okupujeme sedačku a sledujeme detektivky. Zásadně nekoukáme na přírodovědné filmy, protože jsou to často kruťárny a snadno nás rozruší.
Brutova vsuvka
Tak mi děcka prdly kšandy. Mezi svátkama. Fakt. Chyba chovatele. Vůbec nevím, proč jsem je měl narvaný na sobě, když v zimě ven zásadně nechodím! Prožíval jsem svou atletickou chvilku – rozběh, rychlé a tajemné norování pod červeným kobercem a honem kuk, už vykukuje moje bystrá hlava. S nesmírně inteligentním a odhodlaným pohledem se znovu rozbíhám, prudký skok, svaly jen hrají a pružná kostra nádherné šelmy (to jako moje) přistane na taburetce. Opět řádný odraz, skok a už probíhám po stole a mezi sklenkami se pohybuji s lehkostí a citem člena moskevského baletu. Jedna sklenka padá. Chyba chovatele. Znovu pružný skok – a… A jsem bez kšand.
Vlasta Pavelková (Patty),
text okomentoval BB (Brutus Báječný)
FERRETNEWS č. 47, březen 2011
