Fretka a umění
Vlasta Pavelková, kresba Simona Gritzbachová
Udělali jste chybu, fakt jo. Že jste řekli o psaní jen Patty. A teď si Patty užívá podzimní deprese a tak, a pravděpodobně hodlá veplout rovnou do zimní únavy a jarního lehkovážného skotačení. A chudák Brutus, starý freťák s ochozenýma a prošlapanýma tlapkama, aby to zachraňoval.
Nuže, uděláme trošku změnu. Patty celkem bez fantazie (nemá velký smysl pro humor a nadsázka jí je úplně cizí), až otrocky přesně popisuje naše příhody. Brutus Báječný se proto vrhne na slohový útvar zvaný Úvaha.
Budu uvažovat na téma fretka (tedy JÁ) a umění.
Málo se o tom ví a mluví, ale fretky, zvláště velcí kluci albíni, jsou od přírody hodně muzikální. Aspoň když soudím podle sebe. Společně s Patty hudbu milujeme a nevynecháme jedinou chvilku, kdy je možné si společně zanotovat.
Nedávno nám jeden člověk pravil, že jsme neuvěřitelně hlučná dvojice. Toho člověka bych jemně poopravil. Hlučná je jen Patty, která vždy zpívá naše oblíbené písně pěkně nahlas. Já si je jen tak broukám v duchu, nicméně čistě a řekl bych lahodně. Broukám vždy s přehledem druhý hlas a jde nám to dobře.
Zpíváme naši vlastní tvorbu – již někde zmiňovanou : „Hejhou, noha za nohou, takhle fretky jdou“ a pak: „Strčíme ho do tašky a on bude v tašce“. Při procítěném zpěvu této náročné písně mě Patty loví a vkládá do tašky na malé psy, já z tašky lstivě a hbitě unikám, takže by to byl určitě i pěkný videoklip.
Společně pějeme i převzaté věci a nebojíme se ani chorálů, kde jen lehce pozměňujeme text.
Vzpomeňme na starou, ale stále dobrou : „Hej freťané…“
Občas také recitujeme – od jednoduchého : „Paci, paci pacičky, Brutus nemá botičky“ až po složitější : „Byl první máj, byl fretčí čas“.
A tady bych se zastavil a trochu se pochlubil svou vlastní tvorbou. Takže tady je – poezie sepsaná Brutem Báječným:
Třeba:
Granule, ó granule,
dnes pálila mě žáha.
Já napáječkou prudce třes,
však zkropila mne vláha.
A nebo
Hračky, moje, hračky moje,
Na co mám já vás?
Když Brusinka vás rozhází,
tak zmocní se mne třas.
Jo mimochodem, Brusinka. Ta holka s námi nikdy nezpívá ba ani nerecituje. Je však mimořádně technicky nadaná, se zaměřením (ale výrazným) na elektřinu, zvláště její rozvody. Je to opravdová odbornice na kabely všech velikostí a všeho druhu. Taky umí výborně páčit. Páčidla nepoužívá, páč si vystačí s tlapkama. A pokud někdo potřebuje srolovat koberec či ho nějak originálně pozměnit, je tato malá bílá holka k nezaplacení.
Leč to jsou věci přízemní. No opravdu, koberec jsem jinde než na zemi ještě neviděl.
Takže závěr mé úvahy – chovejte albíny. Kluci jsou umělci a bohémové, holky praktické a vůbec jsme miloušové. Ať už zpívající, recitující nebo rolující.
Váš Brutus Báječný
P.S. Příště něco o pěstování a konzumaci paprik.
FERRETNEWS č. 46, prosinec 2010
