Brutík a Brusinka
Vlasta Pavelková
Brutík soustředěně papá namočené granulky. Brusinka je také mimo klec a to jsou chvíle, kdy nepochybuji o její slepotě.
Vím, že tato zvířátka oči na orientaci v prostoru až tak moc nepotřebují, ale když v naší opravdu hodně veliké kuchyni již asi po třetí přechází Brutovi po ocase a předtím do něj nejmíň čtyřikrát napálila v plné rychlosti, je to opravdu na zamyšlenou. Zvláště, když Brutík papá u své klece a kolem té Brusinka normálně nechodí. Tedy neběhá. A Brusinka také nikdy nepřešlapuje na místě. Kromě chvilek, kdy přešlapuje Brutíkovi na ocase.
Brutus využil chvilky, kdy jsem telefonovala, a s klidem a drzostí sobě vlastní vytáhl Brusince kus papriky z papulky a pozřel ji sám. Před tímto mrzkým a hanebným činem samozřejmě spořádal svůj vlastní příděl této oblíbené zeleniny. Brusinka se na Brutíka mračí, už asi přemýšlí o strašlivé pomstě.
Ona teda Brusinka papriku až tak fanaticky nemusí. Když vedle nestojí Brutus, třeba ji i počuchá. V přítomnosti tohoto milovníka paprik je ale schopna neobyčejně rychle zhltnout neobyčejně veliké kusy. "Ať mě to třeba zabije – ale jemu to nedám", to je jasná strategie téhle malé dámy.
Brusinka běží do předsíně a vrhne se do košíku plného fretčích hraček. Zběsile je vyhazuje ven a do taktu šustí igelitkou, kterou má také uschovanou v košíku. Brutík odchází do předsíně důstojně a pomalu a košík a hračky nechá bez povšimnutí. Takovéto dětinské zábavy tento filosof již nevyhledává a věnuje se vážným a důležitým věcem. Nyní například prochází sem a tam prolézacím tunelem.
Z kuchyně slyším šustění igelitky a šouravé kroky v tunelu, a tak si dělám své. Trvá to chviličku a náhle je v předsíni ticho. Z košíku visí nehybný Brusinčin ocas a z tunelu trčí natažené zadní nohy jejího fretčího kolegy.
Vím, jak starochy aspoň na chvilku ještě rozpohybovat. Pokládám na zem své dva starší svetry, pro tento účel vyřazené z mého šatníku. Šelmy se probouzejí a každá zmizí v jednom svetru. Hračky a tunel je mi tedy dovoleno uklidit. Spěchám si uvařit kafe. Svetry jsou zatím různě opouštěny, měněny a znovu dobývány a okupovány. Netrvá to dlouho a jeden ze staroušků zabere oba svetry (neptejte se mě jak) a druhý přijde žalovat. Žaluje dupáním po mých nohách, abych si všimla nešťastné fretky.
Jdeme společně pátrat po vítězi boje o svetry. Najít ho a vymotat nebývá jednoduché, zvláště je-li vítězem Brusinka. Zabalím ty svoje plyšáky do triček jako do zavinovačky a jdeme koukat na televizi. To jim jde nejlépe. Jen Brutík musí ležet tak, aby neviděl na Brusinku. A Brusinka se snaží ležet tak, aby na ni Brutus sakra dobře viděl. Nebo mu aspoň funí do ucha.
FERRETNEWS č. 53, leden 2013
